Základ programování a proč pracovní listy

Pokud bych měla odpovědět na otázku, co se mají začátečníci v kroužku programování naučit, pak je to jednoznačně

• komunikace, 
• spolupráce, 
• přesná formulace myšlenek, 
• dělení problému na části, 
• hledání řešení, 
• odhalování chyb, 
• tvoření místo konzumování 

a mnoho dalšího obvykle zahrnovaného pod informatické myšlení. Z programátorských technik mi pro začátečníky připadají zásadní následující čtyři:

• proměnná,
• větvení, 
• funkce, 
• opakování.

>>> Úvodní pracovní listy
>>> Pracovní listy – podmínky
>>> Pracovní listy – funkce a pole

Proměnná představuje první krok dál od prostého (byť mnohdy velmi zajímavého) sestavování posloupností příkazů za sebe. Tento důležitý krok některé děti přijímají přirozeně (mám vyzkoušeno už kolem desátého roku), jiné i mnohem starší potřebují opakované používání, aby si zvykli na posun v myšlení.

Zkoušela jsem dva přístupy v začátečnickém kroužku: 

• v jednom roce jsem střídala témata bez proměnné a s proměnnou (kreslení 1, kreslení 2, hudba 1, hudba 2, ...)
• ve druhém roce jsem nejprve prošla témata bez proměnné (kreslení 1, hudba 1, ...) a pak navázala stejnými tématy s proměnnou (kreslení 2, hudba 2, ...).

Výrazně lépe se mi osvědčila první varianta a to z následujících důvodů: 

• v prvním případě mohly pokročilejší děti postupovat rychleji dopředu, 
• proměnnou braly od začátku jako samozřejmou součást programování,
• ve druhém případě děti nabyly dojmu, že programování je používání různých příkazů, kterých už opravdu hodně umí a jsou hodně dobří,
• navíc jsem s novým konceptem proměnné přišla až po opadnutí počátečního obrovského nadšení, což ve spojení s nutností najednou více přemýšlet, přineslo pomalejší postup.

Větvení (podmínky, if) navazuje na proměnnou a rozšiřuje možnosti jejího výužití. Díky přehledné reprezentaci v blokovém prostředí nebývá problém s používáním včetně přidávání větví, i když natahat myší do podmínek porovnávání trvá výrazně déle než napsat totéž z klávesnice. Některým dětem teprve podmínky pomáhají proměnnou pochopit.

Funkce bez parametru jako možnost vytvořit si vlastní příkaz chápou rychle i úplní začátečníci. Funkce s parametrem jsou náročnější na porozumění, ale zejména v kombinaci s podmínkami výrazně zjednodušují kód.

Opakování: Zvažovala jsem, zda do seznamu zařadit cykly (smyčky, loop). Pro začátečníky je stěžejní zejména prosté opakování, které učí hledat a využívat opakující se vzory, psát přehlednější kód. Cykly s podmínkou sice u začátečníků používám, ale dle mého názoru patří k pokročilejším technikám.

Obrovským přinosem programování je uvědomění, že můžeme vlastními silami ovlivňovat reálný svět kolem sebe.

Proč vlastně vytvářím pracovní listy? 

Na kroužku programování i v hodinách informatiky na ZŠ i SŠ obvykle po motivačním úvodu ukazuji nějakou novinku, kterou společně procházíme. Pracovní listy umožňují pracovat vlastním tempem a kdykoliv se podívat, jak to vlastně bylo, i když na plátně je už něco jiného. Moje postřehy:

• Děti si často berou pracovní listy domů a doma (obvykle i s tatínky) pokračují v bádání.
• Občas někdo potřebuje využít něco, co ještě nezná a pracovní list mu rychle pomůže.
• Papírová podoba může být vhodnější než online nápověda, neodvádí pozornost od rodícího se programu, nevyžaduje přepínání oken.
• Podpora čtení motivovaná touhou programovat.
• V neposlední řadě jsou pracovní listy výbornou pomůckou pro mé „lektory“ z řad pokročilejších, kteří mi pomáhají u začátečníků.

Úkoly v pracovních listech nevynucuji a nepoužívám v každé hodině. Jsou to jen podněty, které provokují k vlastním myšlenkám a startují vlastní nápady. Není nic horšího, než když se micro:bit stane „učivem“. Vyzkoušela jsem na vlastní kůži, že k tomu může dojít velice snadno!

(subjektivní dojmy po třech letech praxe s microbity)

>>> Mapa pokroku (postřehy z výuky a přehled pracovních listů)

>>> Úvodní pracovní listy

>>> Pracovní listy – kreslení

>>> Pracovní listy – hudba

>>> Pracovní listy – podmínky

>>> Pracovní listy – funkce a pole